Praha 24. – 25. října 2002

Mezinárodní konference o šíření sociální ekonomie se zúčastnilo více než 600 účastníků všech zemí Evropské unie, zemí kandidátských a některých zemí Asie a Afriky. Složení účastníků konference bylo velmi různorodé. Těžiště spočívalo na představitelích sektoru sociální ekonomie, především z řad různých družstevních asociací a federací. Silné bylo zastoupení nadací a neziskových organizací, dále byli přítomni představitelé podniků se spoluúčastí zaměstnanců (tzv. podniky participativní). Lze konstatovat, že zastoupeny byly všechny složky sektoru sociální ekonomie.

Silné zastoupení měla i akademická obec, protože konference se zúčastnili zástupci mnoha evropských univerzit, na kterých je problematika sociální ekonomie teoreticky zpracovávána, vyučována a zkoumána. Šlo především o zástupce univerzit sdružených v celoevropské síti EMES, ve které je zastoupeno 15 západoevropských univerzit. Této teoretické základně sektoru sociální ekonomie byl zasvěcen seminář A1, který probíhal po oba konferenční dny a svoji pozornost zaměřil především na otázku vzniku podniků sociální ekonomie v rozšířené Evropě.

Slavnostní zahájení konference se zúčastnil předseda vlády ČR Vladimír Špidla, který přednesl úvodní referát, ve kterém se přihlásil k problematice sociální ekonomie a jménem vlády ČR přislíbil podporu procesu rozšiřování této formy podnikání. Ve svém vystoupení mj. zdůraznil, že česká vláda chce prolomit bariéru vnímání sociální ekonomie, podpořit propagaci jejích myšlenek na všech stupních státní správy a samosprávy a podpořit institucionalizaci sociální ekonomie změnou naší legislativy. Uvedl rovněž, že vláda chce usnadnit uplatnění zdravotně nebo jinak sociálně znevýhodněných osob.

Česká vládní administrativa byla dále zastoupena ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem a prvním náměstkem MPSV P. Šimerkou.

Malý, v podstatě nulový, zájem o konferenci projevili představitelé zákonodárných sborů obou komor Parlamentu ČR. Přestože s informací o připravovaném konání konference byly s dostatečným časovým předstihem informovány poslanecké i senátorské kluby všech parlamentních stran, tak se k účasti na konferenci přihlásil pouze jeden poslanec sněmovny Parlamentu ČR. Je to škoda, protože jedním z cílů konference bylo dát představitelům zákonodárné moci všech kandidátských zemí a tím spíše země hostitelské možnost hlouběji se seznámit s problematikou sociální ekonomie. Skupina představitelů zákonodárné moci byla jednou z cílových skupin konference.

Sektor sociální ekonomie se těší významné podpoře v řadě zemí EU a i v orgánech Evropské komise. To se odrazilo v zastoupení představitelů vládních administrativ nejenom zemí Evropské unie, ale i zemí kandidátských, včetně prvního náměstka ministra ekonomického rozvoje a obchodu Ruské federace. Pokud jde o představitele komunitárních orgánů, tak ti se rekrutovali jak z pracovníků generálního ředitelství „Podnikání“, tak ze zástupců Výboru pro regiony, Ekonomického a sociálního výboru, stejně jako z Evropského parlamentu. Úvodní slovo za Evropskou unii přednesl její velvyslanec v ČR Ramiro Cibrián, který nejdříve tlumočil poselství, zaslané konferenci komisařem Evropské komise pro podnikání a informační technologie Erkki Likkanen. Tím jenom podtrhl význam, který komunitární orgány konferenci a této problematice vůbec přikládají. Lze konstatovat, že celé jeho vystoupení zdůrazňovalo významnou roli družstev, jednoho z pilířů sektoru sociální ekonomie. Připomenul, že EK podporuje rozvoj SE nejenom ve svých členských státech, ale i v kandidátských zemích a tento trend bude nadále pokračovat.

Účast na konferenci připravované původně pro 500 účastníků byla o více než 20 % vyšší. Zúčastnilo se jí kolem 650 účastníků ze 33 zemí (ze 16 zemí EU, 13 zemí SVE a 4 zemí mimoevropských). Markantním jevem však byla značná nerovnováha mezi účastníky ze zemí Evropské unie a ze zemí kandidátských. Sektor sociální ekonomie Evropské unie byl silněji zastoupen. Nejvíce byly zastoupeny sektory sociální ekonomie Itálie, Francie, Belgie, Španělska a Švédska. Ze zemích kandidátských to bylo Polsko, které vyslalo nejpočetnější delegaci.

Plánovaný program konference byl beze zbytku dodržen a ve všech sedmi seminářích, které v průběhu obou dnů proběhly, se rozproudila živá diskuse. Totéž je možno konstatovat i o průběhu doprovodného programu organizovaného v budově Senátu ČR pro představitele komunitárních orgánů a zástupce národních administrativ zodpovědných za sociální ekonomii v jednotlivých zemích, stejně jako setkání kompetentních ministrů, zorganizované ministrem práce a sociálních věcí Zdeňkem Škromachem.

Součástí programu konference byla i slavnostní večeře pro účastníky konference, která proběhla ve velkém sálu Paláce Žofín. Slavnostní večer byl zahájen přivítáním náměstkem primátora hlavního města Prahy Otto Kechnerem, který také delegaci představitelů sektoru SE ze různých evropských zemí přijal 25.10. v reprezentačních prostorách pražské radnice.

Závěry konference a jednotlivých seminářů

Obecné závěry konference zformuloval na její závěr prezident CCACE (Koordinační výbor evropských družstevních asociací) Etienne Pflimlin, závěry jednotlivých seminářů pak jejich zpravodajové.

Pokud jde o obecné závěry konference, tak ty nepředstavují cíl snažení, ale jsou východiskem pro budoucí aktivity celého sektoru sociální ekonomie.

Konference se dotkla tak zásadních otázek, jakými jsou trvalý rozvoj, sociální soudržnost, vytváření zaměstnanosti, sociální dialog, rozvoj podnikání a nástrojů jejich financování, modernizace sociální ekonomie. Vycházela z myšlenky, že Evropa může a musí vytvořit model celosvětové změny založené na hlubokém respektování člověka, svobodě podnikat a solidaritě mezi generacemi, stejně jako z myšlenky Evropy velkomyslné a rozšířené. Řada zemí rychle vstoupí do tohoto politického, ekonomického a sociálního uskupení a další budou následovat. Považujeme toto rozšíření za šanci jak pro země Východu, tak i Západu, stejně jako pro sociální ekonomii v obou částech.

Evropa je více než jen trh. Představuje model společnosti, která hledá vyváženost mezi konkurenceschopností a solidaritou. Družstva, vzájemné pojišťovny, asociace a nadace jsou důležitými komponenty tohoto modelu. Jejich úspěchy se neměří pouze jejich vahou a výkonností, která pokrývá široké pole, ale poměřuje se rovněž zásadním pohledem jejich hodnot a podílu na uspokojování obecných zájmů.
Evropa a zejména Komise již dlouho aktivně podporuje podnikatelského ducha jakožto základního prvku trvalého rozvoje, stejně jako konkurenceschopnost a dynamiku Unie. Proto podniky sociální ekonomie mají svoji legitimitu, své místo a svoji roli jak na Východě, tak i na Západě a je zapotřebí umožnit jejich opravdový rozvoj v evropské struktuře, pro které mohou a musí hodně přinést.

V této souvislosti konference zformulovala čtyři následující principy, které jsou společné všem kategoriím podniků sociální ekonomie:

1. Podniky sociální ekonomie jsou v dané lokalitě již zapsány. Navazují výhodné vztahy s místními autoritami. Nejčastěji ony zabezpečují ekonomiku v zemědělských oblastech, včetně těch obtížných. Všechny podniky sociální ekonomie jsou nejvýznamnějšími účastníky lokálního a regionálního rozvoje.

2. Podniky sociální ekonomie upřednostňují začleňování. Za svůj cíl si kladou zamezovat vyřazování osob a naopak usnadňovat integraci nebo ochranu členů i zaměstnanců, včetně těch nejvíce znevýhodněných, a to bez jakékoliv diskriminace. Dalším cílem je podporovat vzájemnou solidaritu. Tím, že nepraktikují politiku selekce (členů, zaměstnanců) se družstvům daří omezovat sociální rizika. Kromě toho, tyto organizace věnují významné prostředky na vzdělávání svých členů a zaměstnanců.

3. Mezigenerační solidarita je jeden z atributů podniků sociální ekonomie. Ty vytvářejí své nedělitelné rezervy, organizují sociální ochranu založenou na vzájemnosti rizik a zdrojů. Těmto systémům je společná neziskovost a demokratické řízení. Aktivní účastí na sociálním a občanském dialogu přispívají k budování sociální Evropy.

4. Fungování podniků sociální ekonomie se přibližuje konceptu sociální zodpovědnosti a jejich hodnoty a praktiky jsou velmi blízké tomu co chce Komise povzbuzovat jakožto hodnoty, které brání samotnou Evropskou unii, tedy hodnoty vážící se k sociální zodpovědnosti a k trvalému růstu: účast zaměstnanců a uživatelů, solidarita, rozvoj osobnosti. Prioritou je služba občanům v rámci kolektivního pojetí.

Z pohledu budoucích aktivit sektoru sociální ekonomie, konference identifikovala několik oblastí, na které je třeba se zaměřit:

A – Provést soupis a výměnu nejlepších praktik mezi organizacemi sociální ekonomie ze zemí SVE a EU a přemýšlet o účinných aktivitách: např. vytvářením pracovních míst odpovídat na potřeby neuspokojené trhem či veřejnou správou, vzděláváním a zaměstnáváním vyloučených osob, posílením inovačních kapacit a hledáním konkrétní řešení při respektování autonomie a solidarity.

B – Podniky sociální ekonomie musí aktivně přispívat k budování ekonomiky konkurenceschopné a výkonné, k vytváření sociální soudržnosti. Tváří v tvář úsilí velkých nadnárodních uskupení, musí podniky sociální ekonomie vytvářet aliance a kooperace mezi Východem a Západem ve střední a východní Evropě, zejména v oblasti informační technologie a komunikace a rovněž vytvářet koordinované sítě, aby dosahovaly vyšší efektivity.

C – Trvalý růst v rozšířené Evropě je rovněž zajišťován komunitárními a národními politikami podpory sociální ekonomie. Nově je navrhováno zpracovat program rozvoje sociální ekonomie v deseti kandidátských zemích, který by mohl vycházet z nadnárodních zkušeností modelu SCOPE a který by rovněž mohl zajišťovat otevření programu PHARE pro sektor sociální ekonomie.

D - Vyvstává nezbytná potřeba finančních nástrojů nutných pro zakládání a rozvoj podniků sociální ekonomie v kandidátských zemích. Partneři by měli mít možnost nalézt je v rámci vzájemně zajišťovacích fondů, družstevních bank a evropských finančních institucí jako např.Evropská rozvojová banka. Komunitární programy by mohly napomáhat při transferu kompetencí a poskytování garancí za základní kapitál nebo za provozní fondy.

E – Je třeba společně dohlédnout na to, aby všude vznikaly dokumenty uznávající existenci sociální ekonomie a aby v každé zemi pro ni vznikl odpovídající právní rámec, který by chránil různé ekonomické formy, svobodu organizací družstevních, vzájemných pojišťoven, asociací a nadací poskytujících služby. Důležitým momentem konference byla možnost prezentovat modernost a vynalézavost organizací sociální ekonomie. Je tedy zapotřebí přesvědčit Konvent – který navrhuje reformu smluv s ohledem na proces rozšiřování a očekávání občanů – aby vedl členské státy i kandidátské země na rozšíření k reálnému uznání příspěvku našich organizací ke komunitárním politikám.

F – Zlepšování národní legislativy je považováno za opravdovou prioritu. Připravované budoucí změny komunitárního práva v oblasti konkurence musí s definitivní platností zabránit všem diskriminacím, se kterými se organizace sociální ekonomie střetávají, protože stále ještě nejsou brány jako nevyhnutelný prvek ekonomické svobody v etapě zvětšující se koncentrovanosti.Vlivem globalizace se rozvoj obchodních společností často děje v neprospěch společností sociální ekonomie a je tedy zapotřebí dbát na to, aby byly nastoleny principy vyváženosti.

G – Je nutno usilovat nejenom o co nejlepší poznání sociální ekonomie jak vládami evropských zemí, tak i komunitárními institucemi. Žádoucí je rovněž co nejširší výměna v rámci hnutí sociální ekonomie a samozřejmě i co nejširší zahrnutí organizací sociální ekonomie do přípravy legislativních dispozic a nařízení.

Prezident Evropské komise Romano Prodi řekl, že družstva „jasně dokazují možnost realizovat zisk, být novátorským a konkurenčním a současně sledovat sociální cíle a obecný charakter požadavků na životní prostředí“.

Na závěr konference vyčíslila všechny souhlasné body mezi hnutími v rámci sociální ekonomie, které jsou zároveň zásadními požadavky na zlepšení jejího uznání. Toto uznání je opodstatněno rolí, cíli a iniciativami, které odpovídají cílům komunitárním a podporují jejich realizaci.

- Rozšíření je šancí pro Evropu a pro hnutí sociální ekonomie.
- Evropský Konvent musí při zapracování reforem zachovat evropský ekonomický a sociální model.
- Uznání svobody podnikání v jakýchkoliv právních formách
- Uznání role služeb obecného zájmu, zajišťovaných právě organizacemi sociální ekonomie.
- Účast hnutí sociální ekonomie na oficiálních dohodách jak na úrovni národní, tak i komunitární.
- Podpora iniciativám mladých stoupenců sociální ekonomie.
- Založení rozvojového fondu podniků sociální ekonomie v zemích střední a východní Evropy. Tento fond by se mohl stát součástí podpůrného programu komunitárních institucí.
- Adaptovaný přístup kandidátských zemí ke strukturálním fondům.

Konference prokázala, že sociální ekonomie může přispět k budování Evropy hodnotami, které jsou hodnotami Unií vyznávanými.

Kromě dvou plenárních zasedání probíhala práce konference v osmi tematicky zaměřených seminářích koordinovaných představiteli různých organizací sektoru sociální ekonomie.

Seminář A1
Vznik podniků sociální ekonomie v rozšířené Evropě

Závěry semináře:

Sektor sociální ekonomie nabízí nové kvalitní produkty, nové metody organizace výroby a distribuce zboží a/nebo služeb, nové vztahy mezi výrobními faktory, vytváří nové tržní vztahy a přispívá k novým právním formám podnikání. Podnikání v oblasti sociální ekonomiky je dynamickou odpovědí na tržní i státní propady, ke kterým došlo během 19. století. Je také odpovědí na proces ekonomické globalizace, neboť opět vkládá kapitál do místní ekonomiky, skýtá demokratickou účast a řízení, transparentnost informací, pluralitu názorů a hodnot a silnou sociální odpovědnost vůči společenství a prostředí.

V průběhu práce semináře vyplynuly některé společné znaky organizací sektoru sociální ekonomie v zemích střední a východní Evropy: Zaprvé, nepřátelské prostředí pro rozvoj organizací sociální ekonomiky a někde postupný vývoj družstev směrem k většímu pochopení a přijetí ze strany veřejných správních orgánů. Zadruhé, v případě družstev se zdá, že způsob, jakým se uskutečnila privatizace, poškodil jejich obraz a výhledy, což vedlo k tomu, že se lidé přestali aktivně práce hnutí účastnit. Za třetí, orgány národních vlád se posunuly od svých humanitárních a demokratizačních cílů k hledání “trvalejších” cílů a hospodářských aktivit, které jim mohou napomoci zlepšit životní podmínky ve svých zemích.

Seminář osvětlil naléhavost potřeby opětovné integrace a podpory sociálních cílů jako priorit v rámci každého podnikání stejně jako ve veřejné sféře, např. družstva ještě stále nejsou zahrnuta do strategických dokumentů národního rozvoje některých zemí.

Seminář A2
Rozvoj podnikání družstevního, spoluúčastnického a sociálního partnerství Východ-Západ. Model SCOPE.

Závěry semináře:

Projekt SCOPE, který byl zahrnut do programu PHARE – Business Support Programme – byl projektem, který si kladl za cíl vytvořit a posílit družstevní výrobní organizace, družstva sociální a podniky se spoluúčastí v 10 kandidátských zemích SVE, podpořit vytvoření sítě mezi nimi a jejich zahrnutí do národních ekonomik, a to v dynamice evropské integrace. Své aktivity soustředil do pěti základních pilířů, které musely být respektovány každou zapojenou organizací, pokud chtěla zajistit životaschopnost svého systému::

1. Reprezentativnost
2. Podpora služeb podnikům
3. Rozvoj lidských zdrojů
4. Vnitřní monitoring a sebehodnocení
5. Vytváření souborů znalostí a jejich další využívání

Celkové výsledky realizace projektu lze shrnout do následujících bodů:

Za prvé: Ve třech baltských zemích byla do života uvedena nová družstevní legislativa, v dalších zemích byly předloženy nové legislativní návrhy.

Za druhé: Ve všech kandidátských zemích byly navázány formální kontakty s parlamenty, vládami, ministerstvy práce a místními administrativami.

Za třetí: Projekt umožnil přenést zkušenosti publikované v některých provedených studiích o nejlepších praktikách.

Za čtvrté: Značná práce byla vykonána v oblasti kontaktů s Evropskou komisí, jejíž mnoho dokumentů bylo přeloženo a rozšířeno.Je třeba poznamenat, že partneři projektu ze zemí SVE se široce podíleli na procesu probíhajících konzultací a úpravách těchto dokumentů.

Za páté: Vzniklé partneriáty na úrovni Východ-Východ a Východ-Západ byly tak hluboce zakomponovány do denního života, že probíhaly prakticky každodenně kontakty mezi partnerskými organizacemi, a to s využitím informačních technologií.

Výsledkem projektu je i skutečnost, že položil solidní základy pro příští projekt SCOPE 2, který byl právě v těchto dnech schválen Evropskou komisí. Ten bude probíhat v letech 2003 – 2004, skončí tedy v době, kdy 8 z 10 kandidátských zemí by již mělo být členy Evropské unie.

Seminář A3
Rozvoj nástrojů financování sociální ekonomie
v kandidátských zemích

Závěry semináře:

V průběhu práce semináře byly prezentovány následující pracovní postupy, které je nutno v příštím období realizovat.

- Přistoupit ke zpracování seznamu nejlepších praktik v zemích EU a SVE, který by mohl sloužit jako příklad pro kandidátské země. Zpracovat rovněž podrobnou studii o daňových a legislativních aspektech rozličných finančních institucí.
- Vykonávat tlak na to, aby v bankovní legislativě zemí kandidátských byly zakotveny i družstevní banky, úvěrové svazy a instituty pro mikrofinancování.
- Vytvořit pracovní skupinu, ve které by byli zastoupeni i představitelé EK, která by prozkoumala možnost rozvoje finančních nástrojů podniků sociální ekonomie vycházeje z těch, které již existují.
- Vytvořit společný (vzájemný) nástroj financování podniků sociální ekonomie v zemích SVE. Tento nástroj sdružující podniky existující nebo následně vzniklé by mohl mít formu rozvojového fondu, který by v závislosti na jednotlivých případech, potřebách a místní legislativě intervenoval na úrovni záruk za provozní fondy nebo za základní kapitál.

Seminář A5
Sociální soudržnost, sociální začleňování a vytváření zaměstnanosti

Závěry semináře:

Semináře připomenul tři oblasti, ve kterých sociální ekonomie působí: ochrana osob a majetku, sociální soudržnost a sociální začleňování. Dále pak specifikoval oblasti, ve kterých může politika začleňování aktivně přispívat:
- zlepšování zaměstnanosti celé populace
- rozvoj nových řemesel adaptovaných na osoby vylučovaných z tradičního trhu práce
- podporou jejich kreativity umožňovat jednotlivcům rozvíjet své vlastní kapacity

Seminář zdůraznil:
- Nezbytnost zapojovat různorodé zájemce s cílem rozvíjet zaměstnanost a ulehčovat sociálně-profesní integraci na místní úrovni.
- Musí být brány v úvahu sociální obtíže, se kterými se setkávají vyloučené osoby.
- Sepsat všechny případy dlouhodobého (trvalého) vylučování osob.
- Brát v úvahu kapacitu (schopnost) osob, která jim dovoluje, aby se vlastními silami pokusily o začlenění.
- Rozvíjet spolupráci směrem k „mutualisaci“ zdrojů.

Ve své práci se účastníci semináře ztotožnili s výsledky setkání v Lisabonu, podle kterých musí každá země každé dva roky předložit národní plán obsahující čtyři cíle:
- usnadnění přístupu k zaměstnání
- předcházet rizikům vylučování
- pomáhat nejzranitelnějším osobám
- mobilizovat všechny relevantní orgány

Je tedy zapotřebí:

- Poznávat sociální ekonomii a začlenit Chartu základních práv do budoucí Evropské ústavy. Mobilizovat představitele vlastních zemí, aby tito vzali v úvahu důležitost debaty k problematice sociální politiky.
- Hledat silná partnerství s odbory, místními sdruženími, aby se podařilo přenést hodnoty sociální ekonomie do nejrůznějších probíhajících jednání.
- Pamatovat, že vlády jsou těmi, kdo rozhodují a jsou zodpovědny za sociální politiku. Aktéři sociální ekonomie tedy musí prezentovat své zkušenosti u vlád, zejména pak v rámci celonárodních aktivit.

Seminář A6
Sociální dialog, vzájemné a spoluúčastnické sociální zabezpečení.

Závěry semináře:

V Evropě, stejně jako ve zbytku světa, je sociální dialog a systém sociální ochrany v krizi, která je výsledkem souhrnu faktorů ekonomických, demografických a samozřejmě i politických. Hloubka této krize, zapříčiněné hlavně politikou neo-liberálního poklesu veřejných výdajů a demontáží veřejných služeb, se poměřuje statistikami o nezaměstnanosti, zhoršováním podmínek rovnoprávného přístupu, sociálním vylučováním, …

Odpovídající legislativní rámec je nezbytný k tomu, aby definoval pravidla sociálního dialogu, podmínky dohod a jednání mezi aktéry a tento rámec je identifikován jasnými kritérii reprezentativnosti. Tento rámec musí být vybudován na evropské úrovni a sociální ekonomie v něm musí mít své místo.

Pokud jde o sociální ochranu, sociální dialog musí mít za svůj cíl uspokojování obecných zájmů. Organizace sociální ekonomie, zejména vzájemné pojišťovací společnosti jsou v opozici proti šířící se komercionalizaci sociální ochrany, která nevyhnutelně vede k individualizaci odpovědí na potřeby, a to v závislosti na větší či menší solventnosti požadavku. Otevírají možnost zachování či vytváření i solidárního doplňkového systému založeného na vzájemném přijímání rizik i tvorby zdrojů. Tyto systémy mohou mít různé právní a organizační formy, podle jednotlivých zemí. Společné je jim neziskovost a demokratické řízení.

Organizace sociální ekonomie a odbory mají vůli vystupovat společně vůči vládám, aby dosáhly toho, že veřejné rozpočty věnované sociální ochraně vytvářejí opravdové politicko-ekonomické cíle. Požadavek kvalitní sociální ochrany je neoddělitelný od obrany veřejných služeb. Sociální ekonomie a odbory mají odpovídat na otázku dneška: Jaká má být sociální ochrana v globalizovaném světě a v ekonomice finančnictví, která se pokouší shrnout vše do oblasti jediného zákona, zákona zisku?

Seminář A7
Trvalý místní rozvoj a partnerství mezi místními/regionálními
administrativami a sociální ekonomií.

Závěry semináře:

Práce tohoto semináře vyústila ve zformování tzv. Pražské deklarace, která se stala oficiálním dokumentem konference o šíření sociální ekonomie.

„PRAŽSKÁ DEKLARACE“

navržená v souvislosti s 1. konferencí sociální ekonomie konanou ve střední a východní Evropě ve dnech 24. a 25. října 2002 v Praze.

V souvislosti s rozšířením dochází ve „staré Evropě“ k rozhodnému historickému momentu. Tato velká výzva demokracii zahrnuje miliony Evropanů, jichž se týká jako účastníků i jako občanů. Aby byla úspěšná, musí být na stejném základě postaven Evropský konvent (od shora dolů) i rozvoj všech místních teritorií (směrem nahoru).

Aktéři sociální ekonomie a místní a regionální autority, které se sešly v Praze se rozhodly podepsat „Pražskou deklaraci“, která definuje jejich společnou úlohu v rámci místních partnerství a navrhuje strategie rozvoje na všech úrovních. Představuje náš závazek, dosáhnout zkvalitnění a lepší úrovně života všech obyvatel Evropské unie i budoucích členských zemí.

1. Úloha sociální ekonomie na místní úrovni
1.1 Organizace sociální ekonomie jsou základními nástroji, které používá místní občanská společnost pro řešení různých problémů ekonomické a sociální povahy.
1.2 Jako ekonomičtí aktéři, jsou organizace sociální ekonomie tvůrci místních hodnot, demokracie a zaměstnanosti.
1.3 Jako sociální aktéři, hrají organizace sociální ekonomie klíčovou funkci při zapojování znevýhodněných skupin a při vytváření a posilování tak zvaného místního sociálního kapitálu.
1.4 Sociální ekonomie je již v řadě zemí uznávána za klíčový prvek sociální soudržnosti teritorií.

2. Role místních a regionálních úřadů
2.1 Místní a regionální volení zástupci, jejichž primární úlohou je reagovat na skutečné místní potřeby, jsou pro občany prvními informačními místy.
2.2 Místní a regionální úřady jsou centrálními aktéry života daného teritoria z různých hledisek.
2.3 Místní a regionální úřady působí jako katalyzátory ekonomické činnosti a zaměstnanosti. Jsou sami zaměstnavateli, poskytovateli místních informací a výzkumu, poskytovateli služeb všem lidem v místní komunitě. Jsou představiteli komunity a klíčovými hráči při místními rozvoji a při regeneraci partnerství.
2.4 Místní a regionální státní správa je kromě toho odpovědna za podporu místních standardů v různých oblastech včetně zdraví, kultury, zaměstnanosti, výchovy a bydlení.

3. Přínos partnerství pro místní rozvoj
3.1 Podniky sociální ekonomie jsou významnými partnery místních úřadů v rámci strategií místního rozvoje a při budování nového místního pluralitního blahobytu. To však nebrání aplikaci principu „fair play“ ze strany místních úřadů nebo firem z tradičního komerčního sektoru a sociální ekonomii, aby si spravedlivě konkurovaly při realizaci místních rozvojových strategií. Především sociální ekonomie může vyplnit prostor poskytováním sociálního zboží a služeb, které neposkytují tradiční firmy působící na trhu, nebo vláda.
3.2 Partnerství mezi sociální ekonomií a privátním ziskovým sektorem a veřejným sektorem přispívá k sociální soudržnosti, tvorbě sociálního kapitálu, zapojení, zaměstnanosti a vytváření podniků na místní úrovni.
3.3 Partnerství dodává hodnotu procesu místního rozvoje a sociálnímu pokroku tím, že podporuje vztahy důvěry a víry ve společnost, zapojení občanů a společnosti a podporou větší sociální soudržnosti znovu zapojuje lidi nacházející se mimo společnost nebo na jejím okraji (např. imigranty, dlouhodobě nezaměstnané).
3.4 Partnerství může pomoci transformovat pasivní sociální zabezpečení a zaměstnanecké výhody na aktivní sociální investici do trvale udržitelného rozvoje.
3.5 Partnerství funguje prostřednictvím vzájemné úcty mezi partnery, otevřeností a transparentností a je založeno na konkrétní znalosti místních potřeb a potenciálu. Kromě toho je kultura „ myslet globálně jednat lokálně“ podmínkou harmonické vize rozvoje.

4. Budování silnějších partnerství
Partnerství mezi místními a regionálními úřady a organizacemi sociální ekonomie z EU a z kandidátských zemí by mělo:

4.1 rozvíjet společné strategie
4.2 podporovat rozšiřování, konfrontace různých metodik a výměnu nejlepších praxí formou předložení specifických směrnic v nových evropských projektech, a tím umožňovat posílení dialogu s kandidátskými zeměmi
4.3 konsolidovat vzájemné propojení mezi různými místními partnerstvími na regionální, národní a mezinárodní úrovni
4.4 uskutečňovat kroky pro usnadnění navazování nových partnerství mezi místními úřady a sociální ekonomií a tím rozšiřovat model, který je schopen spojovat vůli těch, kteří vládnou s potřebami občanů
4.5 být považováno na odborná střediska a mělo by být konsultováno ve věci všech EU a národních politik, které mají dopad na místní úroveň
4.6 využívat partnerství jako standardního prvku „ nástroje řízení“
4.7 být konsultováno, především prostřednictvím representativních institucí, organizací a vzájemného propojení při vytváření nové Evropy
4.8 hrát jasnou roli při rozšiřování významných komunitárních zákonů (aquis) na nejnižší úrovni

5. Evropská unie a národní vládní politiky a zdroje
Evropská unie – především Evropská komise – a národní vlády jsou žádány, aby uznaly a podporovaly toto úsilí realizací akcí této deklarace pomocí:

5.1 založení databanky nejlepších příkladů z praxe sociální ekonomie a místního a regionálního rozvoje
5.2 vytvoření výchovných plánů, které by obsahovaly ekonomické a sociální principy místního partnerství a podniků sociální ekonomie
5.3 založení meziinstitucionální pracovní skupiny, která by zkoumala způsoby dosažení větší pružnosti ve Strukturálních fondech, věnovala by zvláštní pozornost podpoře teritoriálního místního rozvoje založeného na partnerství mezi sociální ekonomií a místními a regionálními úřady
5.4 organizace pravidelných evropských zasedání za účelem výměny nejlepší praxe a vzájemného propojení
5.5 zaměření podstatné části financí EU, například příští kolo financování EQUAL (2003-2006) na výměnu know-how o sociální ekonomii, partnerství a místním rozvoji a na jednání o evropských záležitostech mezi místními partnery EU a zeměmi usilujícími o přistoupení
5.6 podpory viditelnosti úspěšného místního partnerství formou roční ceny za nejlepší projekt/partnerství sociální ekonomie.

Tato iniciativa je pokračováním závěrů ostatních Evropských konferencí o sociální ekonomii a nedávného názoru Výboru regionů o partnerství mezi místními a regionálními úřady a organizacemi sociální ekonomie.

Výbor regionů a síť REVES se svými specifiky a původní representativní úlohou v širokém okruhu teritorií, mohou působit jako pomocníci při dalším rozvoji tohoto procesu.

Současná deklarace je přijímána plenárním zasedáním Konference o sociální ekonomii v Praze a je uzavírána na dobu pěti let. Bude pravidelně monitorována za účelem zhodnocení pokroku a umožnění dalšího vývoje, praktického i politického.

* * *

Závěry ze setkání ministrů SE konaného 26. 10. 2002 v rámci programu mezinárodní konference o šíření sociální ekonomie

Závěry ze schůzky ministrů přednesl lucemburský ministr p. Francois Biltgen v rámci kulatého stolu ministrů organizovaného v průběhu závěrečného plenárního zasedání konference o sociální ekonomii.

Setkání ministrů pověřených problematikou sociální ekonomie ze kandidátských a členských zemí EU dospělo ke třem zásadním závěrům:

1. Sociální ekonomie je reálným jevem, ale není podložena přesným legislativním rámcem, protože doposud neexistuje žádná právnicky přesná definice tohoto fenoménu. To sice svědčí o jeho bohatosti a rozmanitosti, ale současně komplikuje jeho postavení.
2. Průběh konference jednoznačně prokázal, že jak členské země EU, tak i země kandidátské se vzájemně od sebe mohou v mnohém učit. Nejde tedy jen o to, že by kandidátské země měly přebírat do svého zákonodárství soubor acquis communitaires, ale je zřejmé, že i ony mohou významně obohacovat svými zkušenostmi prostředí v členských zemích EU.
3. Přestože neexistuje žádná přesná právní definice sociální ekonomie, je možno se shodnout na třech konstatováních:
   a) Sociální ekonomie není založena na kapitálu, ale na participativní demokracii.
   b) Cílem sociální ekonomie není zisk, ale vzájemná solidarita.
   c) Sociální ekonomie může významnou měrou přispívat k začleňování znevýhodněných osob různých kategorií do společnosti.

Vycházeje z těchto závěrů a konstatování, zformulovala skupina přítomných ministrů níže uvedené požadavky:

A) Obracíme se na vládu Řecka, budoucího předsedu Evropské unie, jakož i na vlády dalších zemí, které se budou v předsednické roli dále střídat, aby pokračovaly v tradici těchto konferencí o sociální ekonomii a v jejich rámci konaných setkání kompetentních ministrů, která by se měla konat každého půl roku.

Má-li být zformulována definice sociální ekonomie, je třeba ji začlenit do souboru evropských politik, pro které komunitární orgány vytvářejí potřebné normy. Velmi důležitým momentem je role sociální ekonomie v procesu začleňování znevýhodněných osob.

B) Evropská komise musí zaujmout velmi praktický přístup k problematice sociální ekonomie a soustavně hledat nápady a náměty pro podporu široké spolupráce mezi zeměmi členskými a kandidátskými a současně i pro podporu rozvoje přeshraniční spolupráce ve formě vytváření sítí.

C) Obracíme se k Evropskému parlamentu a Radě ministrů s požadavkem vytvořit odpovídající právní normy, které by vznik sítí pro přeshraniční spolupráci podporovaly a rozvíjely.

* * *

Český družstevní sektor - jeden ze stěžejních pilířů sektoru sociální ekonomie - se plně ztotožňuje jak s obecnými závěry konference, tak i se závěry jednotlivých seminářů. V souladu s nimi považuje Družstevní asociace ČR, spoluorganizátor pražské konference o šíření sociální ekonomie, za svůj prioritní úkol prosazovat shora uvedené závěry konference a při jednání svých představitelů se zástupci státní administrativy i s představiteli regionálních administrativ, jakož i při jednáních s představiteli politických reprezentací všech parlamentních stran požadovat:
- podporu při vytváření odpovídajícího legislativního rámce pro celý sektor sociální ekonomie (instuitucionalizaci sociální ekonomie)
- akceptování sociální ekonomie jako perspektivy pro budoucnost
- respektování zástupců sociální ekonomie a jejich přizvání k jednáním o budoucím využívání Evropského sociálního fondu a strukturálních fondů Evropské unie po roce 2004

Praha, listopad 2002

anglická verze (english version)